Střepy

Karel Kryl

1:C#mulici leží stín spuštěný z vG#esmírC#mu,
spadaly do hlubin figurky z pG#apíru,
  Am G F#(-) F E
jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,
zbC#mudou ti oči prF#mo slzy C#ma střepy z rozbitého zG#rcadla sn[(Ami)]ů.
2:Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,
tvé oči uvidí odporné divadlo,
všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš
a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.
*:BrC#moukáš si pAomalu tesklivou mC#melodii,
když bloumáš Aulicí, cítíš se sC#mám,
vyčteš si z křHišťáluA tG#ěžkou mC#melancholii,
říkáš si: mAěsíci, jsi starý krG#ám!
3:Městem se míhají opilá zrcátka,
oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,
pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,
tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zArcG#adla snC#mů.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:22:20.782+00:00
Výsledky hledání: